Historie
Ostrov Djerba má bohatou historii a mnozí badatelé ho ztotožňují s bájným ostrovem pojídači lotosů, který navštívil během své pouti z Trojské války řecký hrdina Odysseus. Avšak nejstarší hmatatelné důkazy o obývání ostrova pocházejí až z období 4. století před n. l. a jsou reprezentovány pozůstatky starověkého města s rozvinutým hrnčířstvím a řadou hrobek.
Původní název této osady nám bohužel zůstal utajen i když se historici domnívají, že byla součástí numidského království (berberského spolku zahrnující oblasti dnešního Alžírska a severního Tuniska). V dobách antického Říma a následně Byzantské říše byl ostrov hustě obydlen a jeho ekonomika jen vzkvétala. Archeologové postupně na Djerbě odkrývají stále nové naleziště z tohoto období, jedná se především o pozůstatky přepychových vil.
Úpadek nastal po roce 650 n. l., kdy většina obyvatel ostrova podlehla epidemii moru. Ve středověku nad ostrovem získala kontrolu islámská sekta Ibádíja a z jejich doby se na ostrově zachovalo několik malých mešit (nejstarší z 12. století) a také dvě hlavní vojenské pevnosti Djerby. Následně se o nadvládu nad ostrovem přetahovali vládcové Sicilského království a osmanští Turci až do doby, kdy se celé Tunisko včetně Djerby stalo součástí francouzské kolonie. Punové říkali tomuto ostrovu Girbal. Během období vlády Římanů ostrov velmi prosperoval díky čilému obchodnímu ruchu se slonovinou, zlatem, či otroky. V 6. století p. n. l., když Nabukadnézar II. dobyl Jeruzalém, našlo zde útočiště před babylónským zajetím množství Židů, jejichž potomci zde žijí ještě i v současnosti.
Židovský vliv je proto patrný ve velké míře, ačkoliv v minulosti se ostrov dostal ještě pod vliv sicilských Normanů, později Španělů a nakonec Turků.
