Kohoutková voda na Djerbě projde rozbory, stejně se pije balená

Ostrovní vodu od roku 2018 vyrábí odsolovací stanice

Djerba je plochý ostrov bez řek a s pár stovkami milimetrů srážek za rok, takže s vodou byl vždycky problém. Historicky se řešil cisternami, podzemními nádržemi u domů a hlubokými vrty do takzvané džefárské zvodně. Ta dodnes pokrývá zhruba polovinu ostrovních zdrojů, jenže voda z ní je brakická. Salinita se pohybuje mezi 5,5 a 6,5 gramu na litr, což je hodnota, kterou poznáte na jazyku okamžitě.

V květnu 2018 proto spustila státní vodárenská společnost SONEDE u Houmt Souku odsolovací stanici na mořskou vodu, první velkou svého druhu v Tunisku. Stála přibližně 170 milionů dinárů a pracuje na principu reverzní osmózy. Mořská voda o salinitě kolem 40 gramů na litr se protlačuje membránami, které zachytí sůl a pustí dál jen vodu. Denně z ní vyteče 50 000 metrů krychlových pitné vody, a to pro zhruba 160 tisíc obyvatel ostrova plus asi milion turistů ročně.

Rozdíl oproti stavu před rokem 2018 je znát. Dřív se v létě, když hotely najely na plný provoz, dočerpávala do potrubí i sirná a silně slaná voda z dalších vrtů. Dneska tvoří odsolená voda páteř dodávky a zbytek se s ní mísí. Chuť tím dostala strop, pod který už neklesne.

Rozbory voda splní, chuť je jiná věc

Tady je potřeba oddělit dvě věci, které se v českých diskusích slévají dohromady. Zdravotní nezávadnost a chutnost nejsou totéž.

SONEDE odebírá po celém Tunisku desítky tisíc vzorků ročně na bakteriologický rozbor a k tomu několik tisíc fyzikálně chemických. Voda z veřejného vodovodu tuniským normám vyhovuje a z pohledu mikrobiologie je v pořádku. Ředitel odsolovací stanice se o výstupu z membrán vyjádřil tak, že ji můžou pít i kojenci. Sůl ani zvýšený obsah minerálů nemocnými lidi nedělá.

Jenže do kohoutku neteče čistý výstup ze stanice. Teče směs, ve které je i voda z vrtů, a podle oblasti ostrova a podle toho, kolik se zrovna čerpá, se mění poměr. K tomu je vodovod v teplém podnebí nutně chlorovaný, jinak by se v potrubí dělo něco horšího než chlorová pachuť. Výsledek je voda, kterou se dá bez následků vyčistit si zuby, uvařit v ní těstoviny i umýt ovoce, ale kterou si nikdo nenalije do sklenice dobrovolně.

Praktické shrnutí zní takhle. Na Djerbě se balená voda nekupuje kvůli strachu z infekce, ale kvůli chuti, a dělají to i místní. Ministerstvo zahraničních věcí přesto českým turistům doporučuje pít výhradně balenou vodu a odmítat led, protože plošné doporučení musí pokrýt i situace mimo velké hotely a mimo hlavní síť. Držet se ho nic nestojí.

Litr a půl balené vody stojí v obchodě pod dinár

Balená voda je v Tunisku levná, pokud si ji kupujete tam, kde ji kupují místní. Běžný půldruhalitr vyjde v supermarketu zhruba na 0,64 až 0,75 dináru podle značky, tedy v přepočtu na pár korun. Nejčastěji narazíte na Safiu, Sabrine, Marwu, Melliti a Cristaline. Rozdíly v ceně mezi nimi jsou v řádu desítek milimů a chuťově jsou si blízké, takže nemá smysl značky lovit, berte, co je vychlazené.

Ceny se ale prudce mění podle místa prodeje. V hotelovém minibaru, u pláže nebo ve stánku u turistické památky zaplatíte i několikanásobek. Nejlevněji nakoupíte ve velkém supermarketu typu Monoprix nebo Carrefour v Houmt Souku, kde jsou ceny pevné a nesmlouvá se. Balení šesti až osmi lahví unesete z obchodu do hotelu bez potíží a vyjde nejlíp.

Na co si dejte pozor u stánků. Uzávěr musí být neporušený, tedy s kroužkem, který se při prvním otevření utrhne. Doplněná láhev se dá poznat právě podle něj. Je to okrajový jev, ale existuje a stojí vás to jedno otočení lahví v ruce. Kurz dináru a to, jak se na ostrově platí, rozebíráme v textu o měně a platbách.

Ještě jedna věc, kterou lidé podceňují. V červenci a srpnu, kdy se na ostrově běžně vyšplhá přes 35 °C, potřebuje dospělý člověk klidně tři litry denně, a to i když jen leží u bazénu. Vozit s sebou půllitrovku na celý den výletu do vnitrozemí je málo.

V hotelu se řeší led a karafy, ne kohoutek

V hotelech na východním pobřeží, kde je soustředěná většina all inclusive ubytování, je voda k pití součástí programu. Na pokoji bývají dvě lahve denně zdarma, u bufetu teče voda z dávkovačů. Ta bývá filtrovaná a bez problémů.

Zbývají tedy dvě místa, kde se dá chybovat. Led se ve velkých hotelech vyrábí z upravené vody a je v pořádku. Mimo hotel ale nezjistíte, z čeho je, takže u stánku s čerstvou šťávou, na trhu nebo v kavárně v souku si ho raději nechte vynechat. Druhá věc jsou karafy s vodou postavené na stůl v menších restauracích. Bývá v nich kohoutková voda a číšník vám to na přímou otázku řekne. Poprosit o zavřenou lahev není nezdvořilost, je to běžné.

U dětí buďte přísnější než u sebe. Dětský organismus ztrácí tekutiny rychleji a zažívací nepříjemnost, kterou dospělý přejde za den, dítě položí na tři. Konkrétní doporučení k cestě s dětmi máme v textu o Djerbě s dětmi.

Žaludek zlobí kvůli jídlu a rukám častěji než kvůli vodě

Tohle je nejdůležitější odstavec celého článku. Cestovatelský průjem se chytá převážně z jídla a ze špinavých rukou, ne z vodovodu. Severní Afrika patří k oblastem s vysokým rizikem a Tunisko je v přehledech českých očkovacích center pravidelně mezi rizikovějšími destinacemi. Tím rizikem ale nejsou vodovodní trubky, nýbrž řetězec od suroviny k talíři.

Co riziko zvedá:

• Jídlo, které leží delší dobu vlažné. Bufet ve špičce je v pohodě, protože se rychle otáčí. Talíř, který stojí na okraji pultu od poledne, je horší.
• Syrová zelenina a saláty, u kterých nevíte, čím se myly. Ve velkých hotelech je to řešené, v malé restauraci to je loterie.
• Neloupané ovoce. Pravidlo zní oloupat, nebo nejíst. Meloun nakrájený dopředu patří do stejné kategorie.
• Mořské plody, které nebyly pořádně vychlazené. Čerstvá ryba z rybího trhu je jedna z nejlepších věcí na ostrově, ale záleží na tom, kde a jak se uchovává. Víc o tom píšeme v článku o rybách a mořských plodech.
• Vlastní ruce. Banální a nejčastější. Dezinfekční gel v kapse udělá víc práce než výběr značky balené vody.

A co riziko naopak nezvyšuje. Ostré koření samo o sobě ne, harissa žádnou infekci nepřenese, jen podráždí sliznici, pokud na ni nejste zvyklí. Ani pivo Celtia nebo místní víno nejsou dezinfekce. O tom, co se na ostrově pije, máme samostatný text o nápojích.

Zvláštní kapitolou je prostá změna stravy. Tuniská kuchyně pracuje s olivovým olejem, luštěninami a kořením v míře, na kterou český žaludek není zvyklý, a první dva dny to dá najevo, aniž by šlo o nákazu. Rozdíl poznáte podle horečky. Ta k pouhé změně jídelníčku nepatří.

Do lékárničky stačí rehydratace, loperamid a dezinficiens

Na tuniskou dovolenou stačí tyhle tři položky a vejdou se do sáčku velikosti peněženky.

Rehydratační roztok, tedy ORS. Prášek do sáčku, který rozmícháte v balené vodě. Je to nejdůležitější věc z celé trojice, protože člověka nepoloží průjem sám o sobě, ale ztráta tekutin a solí. Sportovní iontový nápoj nebo minerálka poslouží jako náhražka, ale poměr solí má ORS nastavený přesně. Kupte ho doma, v tuniské lékárně budete vysvětlovat, co chcete.

Loperamid. Tlumí potíže, nelikviduje příčinu. Má cenu, když musíte na letiště, do autobusu nebo na celodenní výlet a potřebujete pár hodin klidu. Nesahejte po něm, když máte horečku nebo krev ve stolici, tam patří lékař, ne tlumení.

Střevní dezinficiens. Volně prodejný přípravek s cloroxinem, když potíže neustupují samy. Antibiotika si doma nechte předepsat jen tehdy, jedete-li mimo turistické oblasti a víte od lékaře, kdy je nasadit. Na Djerbě je zdravotní péče dostupná, takže se to netýká běžné hotelové dovolené.

Kdo chce udělat něco navíc, začne zhruba týden až tři týdny před odletem brát probiotika, nejčastěji se doporučuje kmen Saccharomyces boulardii. Efekt není zázračný, ale je doložený a nic tím nezkazíte.

Během potíží držte jednoduchá pravidla. Pít po menších dávkách a často, jíst spíš suchary, rýži a banán než hotelový bufet, a vynechat alkohol i mléčné výrobky, dokud se to nespraví.

Kdy přestat čekat a sehnat lékaře

Většina zažívacích potíží odezní do dvou až tří dnů sama. Lékaře shánějte, když potíže trvají déle než tři dny, nereagují na rehydrataci a běžnou léčbu, objeví se krev nebo hlen ve stolici, přidá se vysoká horečka, nebo když jde o malé dítě, seniora či člověka s chronickým onemocněním. Prudká dehydratace u dítěte je důvod nečekat vůbec.

Na ostrově je dostupnost slušná. Hotelový lékař přijede rychle a platí se mu na místě v hotovosti. Veřejná regionální nemocnice Sadok Mokaddem je v Houmt Souku, menší nemocnice v Midounu, k tomu několik soukromých poliklinik. Lékárny jezdí na směny a vždy je otevřená aspoň jedna pohotovostní. Lékařská záchranná služba má číslo 190.

Účet si nechte vystavit vždy, i za pár dinárů. Bez dokladu vám pojišťovna doma nic neproplatí. Jak přesně funguje krytí, jaký formulář si vyzvednout před odletem a proč evropský průkaz pojištěnce v Tunisku neplatí, rozebíráme v samostatném textu o pojištění a zdraví.

Nedostatek vody na ostrově poznáte i jako turista

Djerba má vody málo a bude jí mít ještě míň. Odsolovací stanice situaci zlepšila, ale spotřeba roste a zdroje podzemní vody se obnovují pomaleji, než se čerpají. SONEDE proto připravuje třetí výrobní linku, která by kapacitu zvedla na 75 000 metrů krychlových denně, k tomu asi 60 kilometrů nového potrubí a výměnu starých řadů. V září 2026 celý projekt za zhruba 200 milionů dinárů stále čekal na dofinancování od zahraničních rozvojových bank, a podle tuniského ministerstva je právě shánění peněz tím, co rozšíření drží.

Prakticky to pro návštěvníka znamená dvě věci. Zaprvé, v létě může být tlak vody v některých částech ostrova nižší a chuť vody slanější, protože se čerpá víc z vrtů. Zadruhé, hotelové bazény, golf a zeleň si berou svoje, takže šetření vodou není na Djerbě gesto, ale rozumné chování. Kratší sprchování a ručník použitý dvakrát tam dávají větší smysl než doma.

Dobrá zpráva na závěr. Ve srovnání s tím, jak to na ostrově vypadalo před rokem 2018, je dnešní stav výrazně lepší a zažívací potíže z vodovodu patří spíš do vyprávění pamětníků než do reality dnešní dovolené. Rizikem zůstává jídlo, ruce a horko, a to jsou tři věci, které máte plně ve svých rukou.

Odkud informace pocházejí

Údaje o odsolovací stanici vycházejí z materiálů provozovatele SONEDE, dodavatele GS Inima a z reportáže rozvojové banky KfW, která se na financování podílela. Stav rozšíření k září 2026 podle tuniského deníku Kapitalis. Doporučení pro cestovatele podle Ministerstva zahraničních věcí ČR, prevence a léčba cestovatelského průjmu podle českých středisek cestovního lékařství. Ceny balené vody jsou z tuniských maloobchodních ceníků a platí pro sezónu 2025, aktualizujeme je před novou sezónou. Salinita podzemní vody podle odborných prací o džefárské zvodni.