Tuniská kuchyně je pálivější, než čekáte, a v hotelovém bufetu ji poznáte jen zčásti. Co ochutnat, kde jíst mimo hotel, co se dá pít a co si odvézt domů.
Tuniská kuchyně stojí na olivovém oleji, rajčatech, papričkách, cizrně a rybách. Je pálivější než marocká nebo turecká a její poznávací znamení je harissa, pasta z pečených papriček, kterou dostanete prakticky ke všemu. Ochutnejte ji nejdřív na špičce nože.
Na Djerbě k tomu přistupuje moře a datle z místních palem. Ostrov je proslulý rybami a mořskými plody, které jsou nejlepší v přístavu v Houmt Souku.
Hotelové bufety jsou solidní, ale ne kulinářský zážitek. Nejlepší jídlo na ostrově najdete v Houmt Souku, kde restaurace v uličkách a u přístavu vaří čerstvé ryby. Pár ulic od hlavní třídy bývají poloviční ceny a lepší jídlo než na promenádě.
V hotelové zóně je nabídka mimo areály omezená, protože v pásu podél pobřeží skoro nic není. Za jídlem se proto jezdí taxíkem do Houmt Souku nebo do Midounu.
Platí se hotově, kartu vezme jen část podniků. Spropitné kolem 10 % je běžné. Kolik co stojí, najdete v článku o cenách na Djerbě.
Vodu z kohoutku nepijte, kupujte balenou, stojí kolem jednoho dináru za litr a půl. Pozor i na led v nápojích mimo hotel.
Alkohol se v Tunisku prodává, ale ne všude. Ve větších supermarketech bývá vyhrazený regál, v malých obchodech a na trhu ho nenajdete a v pátek a o svátcích se prodej často omezuje. Místní pivo se jmenuje Celtia, vyrábí se tu i víno a fíková pálenka boukha. V all inclusive hotelech je místní alkohol v ceně, značkový obvykle za příplatek.
Nealko klasika je sladký mátový čaj, často s piniovými oříšky, a silná káva po turecku.
Hotely fungují normálně, protože jsou určené hostům. Mimo hotel má ale část restaurací a kaváren přes den zavřeno a otevírá až po západu slunce. Na veřejnosti se během ramadánu nejí, nepije ani nekouří, což pro turisty není zákaz, ale je to slušnost. Termín se každý rok posouvá, víc v článku o náboženství na Djerbě.
Bufety na Djerbě jsou solidní, ale kulinářský zážitek to není. Základ tvoří mezinárodní kuchyně upravená pro evropské hosty, k tomu tuniská jídla jako kuskus, saláty a pečivo. Nejlepší bývá ovoce, zelenina, pečivo a snídaně, protože suroviny jsou místní a čerstvé. Nejslabší naopak maso a ryby, které se v ohřívané vaně snadno vysuší.
Pár rad, které fungují. Choďte na začátku výdeje, ne na konci. Volte jídla, která jsou zjevně čerstvá a horká, a vyhýbejte se tomu, co stojí dlouho na slunci. Čerstvou rybu si nechte spíš na večeři v Houmt Souku než na bufet.
Nejlépe se vezou datle, olivový olej, harissa v konzervě, koření a mýdlo z olivového oleje. Kupujte raději v supermarketu, kde jsou pevné ceny, nebo na trhu v Midounu, kde se smlouvá.
Pozor na dvě věci. Levný „šafrán" bývá světlice barvířská, ne šafrán. A tekutiny patří do odbaveného zavazadla, olivový olej zabalte do igelitu, ať vám neprosákne do kufru.
Je pálivější než marocká nebo turecká kuchyně, hlavně kvůli harisse, pastě z pečených papriček, která se podává skoro ke všemu. Ochutnejte ji nejdřív na špičce nože. V hotelových bufetech bývá jídlo upravené pro evropské hosty a pálivé není.
Nedá. Pijte balenou vodu, stojí kolem jednoho dináru za litr a půl. Pozor si dejte i na led v nápojích mimo hotel a na syrovou zeleninu mytou v kohoutkové vodě.
Prodává, ale ne všude. Ve větších supermarketech bývá vyhrazený regál nebo oddělená prodejna, v malých obchodech a na trhu alkohol nenajdete a v pátek a o svátcích se prodej často omezuje. Místní pivo se jmenuje Celtia, z tvrdého alkoholu je typická fíková pálenka boukha.
V Houmt Souku, kde restaurace v uličkách a u přístavu vaří čerstvé ryby. Rybu si vyberete z ledu a účtuje se podle váhy, takže si cenu nechte spočítat předem. Pár ulic od hlavní třídy bývají poloviční ceny a lepší jídlo než na promenádě.