Guellala (Guellala, vesnice hrnčířů)

Proč se tu točí hrnce

Guellala leží na jižním pobřeží ostrova a je to nejznámější řemeslná vesnice Djerby. Důvod je geologický. V okolí se těží kvalitní jíl, který se dá vytáčet a pálit, a hrnčířství se tu proto usadilo natrvalo. Ještě v minulém století tu fungovaly stovky dílen.

Vyrábělo se hlavně užitkové zboží, tedy amfory na olivový olej a na vodu, džbány a mísy, které se z ostrova vyvážely po celém Středomoří. Charakteristická je pro Guellalu neglazovaná světlá keramika, kterou poznáte podle nazlátlé barvy pálené hlíny.

Dnes je značná část produkce turistická a barevná glazovaná keramika, kterou uvidíte ve stáncích, s místní tradicí souvisí jen volně. Řemeslo tu ale pořád žije a v dílnách se opravdu pracuje.

Dílny a pece

Většina dílen podél hlavní silnice je otevřená návštěvníkům a majitelé vás rádi pustí dovnitř. Uvidíte hrnčířský kruh, sušení výrobků na dvoře a hlavně pece zapuštěné do země, které se topí dřevem a olivovými výlisky. Prohlídka bývá zdarma, protože se počítá s tím, že si něco koupíte.

Berte to na vědomí a nedejte se zaskočit. Nikdo vás nutit nebude, ale nákupní tlak je součástí návštěvy. Když si něco vyberete, smlouvejte, výchozí ceny jsou pro turisty nadsazené. A počítejte s tím, že keramika je těžká a v kufru se snadno rozbije, na cestu ji nechte pořádně zabalit.

Jak keramika vzniká

Když už v dílně stojíte, vyplatí se vědět, na co se díváte. Postup se tu za staletí prakticky nezměnil.

1. Těžba hlíny. Jíl se dobývá v okolí vesnice, tradičně z mělkých šachet. Různé vrstvy dávají různou barvu výpalu.
2. Čištění a odležení. Hlína se rozmáčí, zbaví kamínků a nechá odpočinout. Bez toho by výrobek při sušení praskal.
3. Vytáčení. Na kruhu, často nožním. Hrnčíř udělá amforu za pár minut a je to na návštěvě to nejzajímavější.
4. Sušení na dvoře. Několik dní ve stínu, aby výrobek nevyschl moc rychle.
5. Výpal v peci zapuštěné do země. Topí se dřevem a olivovými výlisky, teplota se řídí zkušeností, ne teploměrem. Výpal trvá i několik dní.

Typický djerbský výrobek je amfora s dvěma uchy a špičatým dnem. Nestojí sama o sobě, protože se zapichovala do písku nebo stavěla do stojanu, a sloužila k přepravě olivového oleje. Když ji někde uvidíte, díváte se na tvar, který se tu dělá dva tisíce let.

Muzeum Guellala

Nad vesnicí stojí Muzeum Guellala, které je něco mezi národopisným muzeem a skanzenem. V řadě místností jsou v životní velikosti vystavené výjevy z djerbského života, tedy svatba, hrnčířství, tkalcovství, zemědělství, stavba domu i tradiční oděvy. Popisky bývají francouzsky a anglicky.

V sezóně 2025 stálo vstupné 8 TND na osobu, k tomu se někdy připlácí za fotografování. Otevřeno bývá v zimě od 8 do 18 hodin a v létě od 8 do 20 hodin. Aktuální informace najdete na webu muzea, ceny ověříme před další sezónou. Platí se hotově.

Na prohlídku počítejte s hodinou. Pro první seznámení s tím, jak se na ostrově žilo, je to nejlepší místo, které Djerba nabízí, a s dětmi funguje líp než klasické muzeum s vitrínami.

Samotná vesnice a okolí

Guellala není hezká v obvyklém smyslu. Je to pracovní vesnice s hromadami hlíny, komíny pecí a stohy amfor podél cesty. Právě proto ale působí opravdově, na rozdíl od turisticky upravených částí ostrova.

Nad vesnicí se zvedá mírné návrší, ze kterého je vidět jižní pobřeží a mělčiny zálivu Gabès. Je to jedno z mála míst na ploché Djerbě, kde má smysl mluvit o výhledu, i když jde o pár desítek metrů převýšení. Stojí tu i bílá mešita, typická svou nízkou zaoblenou stavbou.

Kousek na východ od Guellaly leží archeologická lokalita Meninx, tedy zbytky antického města, které vzkvétalo od 1. do 4. století a proslulo výrobou purpurového barviva z mořských plžů. Zázemí tam prakticky žádné není a bez výkladu je to hlavně pole s kameny, takže to doporučujeme jen zájemcům o antiku.

Na co si dát pozor

• Výlety „za berberskou kulturou“. Velká část organizovaných zájezdů má Guellalu na programu právě proto, že tu jsou obchody. Když vám na dílně věnují tři minuty a v prodejně půl hodiny, víte, o co jde.
• Cena keramiky. Ve stáncích u silnice je dražší než přímo v dílně. Smlouvání je normální.
• Pravost. Barevné glazované zboží často pochází odjinud. Pokud chcete místní práci, ptejte se po neglazované keramice z guellalské hlíny.
• Doprava. Bez auta nebo taxikáře se sem prakticky nedostanete, veřejná doprava sem nejezdí.

Jak keramiku dovézt domů celou

Nejčastější konec djerbského nákupu je střep v kufru. Dá se tomu předejít.

• Kupujte s ohledem na cestu. Velká amfora vypadá v dílně skvěle, ale do kufru se nevejde a jako příruční zavazadlo neprojde.
• Nechte si zabalit v dílně. Prodejci to dělají běžně, do novin a do bublinkové fólie. Řekněte, že letíte, ne že jedete autem.
• Balte doprostřed kufru a obložte oblečením ze všech stran, včetně spodní. Nejvíc se rozbíjí to, co leží u stěny.
• Talíře stavějte na hranu, ne naplocho. Naplocho prasknou při prvním nárazu.
• Glazovaná keramika je křehčí než neglazovaná, protože glazura při nárazu odštípne i tam, kde by hlína vydržela.

A jedna poznámka k penězům. Platí se hotově v dinárech, kartou v dílnách nezaplatíte. Dinár je uzavřená měna, takže si ho směňte předem, ne až u pece.

Jak se sem dostat

Z hotelové zóny u Sidi Mahrez je to asi 22 km a autem zhruba 30 minut, z letiště kolem 28 km, tedy 35 minut. Cesta vede vnitrozemím přes zemědělskou krajinu a sama o sobě stojí za to.

Návštěvu spojte s Erriadhem a synagogou El Ghriba, které leží po cestě, nebo pokračujte na západ do Ajimu. Další tipy najdete v rubrice Zajímavá místa.