Historie Djerby: od Lotofágů po UNESCO

Lotofágové a purpur

Djerba se odedávna ztotožňuje s ostrovem Lotofágů z Homérovy Odyssey, tedy s místem, kde Odysseovi druhové ochutnali lotos a zapomněli na cestu domů. Doložit se to samozřejmě nedá, je to literární tradice, ale drží se tak dlouho, že patří k ostrovu stejně jako palmy.

Doložená historie začíná Féničany, kteří na pobřeží zakládali obchodní stanice, a pokračuje pod Kartágem a později pod Římem. Z římského období pochází nejvýznamnější antická lokalita ostrova, město Meninx na jižním pobřeží.

Meninx vzkvétal zhruba od 1. do 4. století našeho letopočtu a zbohatl na jediné komoditě, purpurovém barvivu získávaném z mořských plžů. Purpur patřil k nejdražšímu zboží tehdejšího Středomoří a barvily se jím oděvy římské elity. Dnes je z města archeologická lokalita bez velkého zázemí.

Z antiky pochází i spojení s pevninou. Hráz u El Kantary, po které se dodnes jezdí, stojí v místě římské cesty, která ostrov s pevninou propojila.

Arabové a ibádská tradice

V 7. století se region dostal pod arabskou nadvládu a s ní přišel islám. Djerba si ale zvolila vlastní cestu. Usadil se tu ibádismus, směr islámu odlišný od sunnitské většiny, který kladl důraz na rovnost obce a na skromnost.

Právě ibádská tradice dala ostrovu jeho charakteristický vzhled. Mešity jsou nízké, bílé, zaoblené a bez ozdob, často bez vysokého minaretu, a je jich podle tradice přes tři sta. Rozptýlené usedlosti zvané menzel, každá s vlastní studnou a cisternou, jsou druhou stranou téhož přístupu.

Ve stejné době je na ostrově doložena i židovská komunita, jedna z nejstarších ve Středomoří, se dvěma čtvrtěmi a s poutním místem El Ghriba. Soužití nebylo idylické ve smyslu rovnosti, ale bylo dlouhé a nepřerušené, což je ve Středomoří výjimka.

Normani, Aragonci, Hafsovci

Ve středověku se z Djerby stal strategický bod, o který se přetahovalo víc mocností. Ve 12. století ostrov obsadili Normani ze Sicílie, ve 13. století sem dorazila aragonská flotila a v 15. století ostrov ovládli tuniští Hafsovci.

Z té doby pochází pevnost Borj el Kebir nad přístavem v Houmt Souku. Stojí na místě staršího opevnění, znovu využívá antické kameny a rozšiřovala se postupně od 13. do 15. století.

Dragut a bitva roku 1560

Šestnácté století bylo pro Djerbu nejdramatičtější. Západní Středomoří se stalo bojištěm mezi španělskou monarchií a osmanskou říší a ostrov ležel přesně uprostřed. Působil tu Dragut, jinak Turgut Reis, korzár a osmanský admirál, který pevnost v roce 1557 posílil.

Roku 1560 se u ostrova odehrála velká námořní bitva. Španělská výprava Djerbu krátce obsadila, ale osmanské loďstvo ji rozdrtilo a zbytky posádky se opevnily v pevnosti. Po jejím pádu byla z lebek padlých navršena pyramida zvaná Borj el Rous, tedy věž lebek, která na místě stála až do roku 1848, kdy byly ostatky pohřbeny.

Ostrov pak zůstal součástí osmanské říše, respektive tuniského bejlíku, po další tři století.

Francouzský protektorát a nezávislost

Roku 1881 se Tunisko stalo francouzským protektorátem. Djerba zůstala okrajovou zemědělskou a rybářskou oblastí, ze které se odcházelo za prací. Djerbští obchodníci si přesto vydobyli pověst po celém Tunisku, hlavně v potravinářství.

Tunisko získalo nezávislost v roce 1956. Následující desetiletí přinesla dvě velké změny. Většina židovské komunity odešla do Izraele a do Francie, takže z několika tisíc lidí zůstal zlomek. A od šedesátých a sedmdesátých let se na východním pobřeží začala stavět hotelová zóna, která ostrov proměnila v turistickou destinaci.

Dnes má ostrov přes 40 000 lůžek a letiště, které v roce 2024 odbavilo přes 2,2 milionu cestujících. Turismus je hlavní obživou.

Zápis na seznam UNESCO

V září 2023 zapsalo UNESCO Djerbu na seznam světového dědictví. Zápis se netýká jedné památky, ale způsobu osídlení celého ostrova, tedy sítě rozptýlených usedlostí menzel se studnami a cisternami, propojených cestami k mešitám a tržištím.

Do chráněného souboru patří sedm oblastí ostrova a 24 jednotlivých objektů, mezi nimi mešity, synagoga i tradiční hospodářství. Oceňuje se také to, že tu vedle sebe po staletí žily muslimská a židovská komunita.

Pro návštěvníka z toho plyne jednoduchá věc. To nejcennější na Djerbě není jedna budova, ke které se jede, ale krajina mezi hotelem a městem. Vyplatí se ji projet.

Kde je historie na ostrově vidět

• Borj el Kebir v Houmt Souku, pevnost z 13. až 16. století.
• Muzeum tradičního dědictví v Houmt Souku, v někdejší zaviji.
• Synagoga El Ghriba v Erriadhu, dnešní budova z 19. století.
• Meninx na jižním pobřeží, zbytky římského města.
• Hráz u El Kantary, dnešní silnice v místě antické cesty.
• Guellala a její muzeum, ukázka djerbského života před turismem.

Kompletní tipy najdete v rubrice Zajímavá místa, o dnešní podobě ostrova píšeme v rubrice O Djerbě.