Pevnost Borj el Kebir (Borj Ghazi Mustapha)
Mohutná pevnost nad přístavem v Houmt Souku, které se říká také Borj Ghazi Mustapha. Stojí na místě antické stavby, dnešní podobu dostávala od 13. do 16. století a je spojená s korzárem Dragutem i s velkou námořní bitvou roku 1560.
Ilustrační foto
Co je Borj el Kebir
Borj el Kebir znamená v překladu Velká pevnost a je to nejvýraznější historická stavba na Djerbě. Stojí přímo nad mořem na severním okraji Houmt Souku, pár set metrů od rybářského přístavu. Používá se pro ni také jméno Borj Ghazi Mustapha.
Základy jsou starší než samotná pevnost, stavěla se na místě antického opevnění a část kamene z něj byla znovu použita. Dnešní podobu dostávala postupně od 13. století, kdy ostrov ovládali Aragonci, přes 15. století, kdy stavbu dokončili tuniští Hafsovci, až po polovinu 16. století.
Dragut a bitva roku 1560
V polovině 16. století bylo západní Středomoří bojištěm mezi španělskou monarchií a osmanskou říší a Djerba ležela přesně uprostřed. Pevnost tehdy posílil Dragut, jinak také Turgut Reis, korzár a osmanský admirál, jehož jméno na ostrově dodnes zaznívá.
Roku 1560 se u Djerby odehrála velká námořní bitva. Španělská výprava, která ostrov krátce obsadila, byla osmanským loďstvem rozdrcena a zbytky posádky se opevnily právě zde. Po pádu pevnosti byla poblíž z lebek padlých navršena pyramida, které se říkalo Borj el Rous, tedy věž lebek. Stála na místě až do roku 1848, kdy byly ostatky pohřbeny. Dnes místo připomíná jen skromný památník.
Je to drsná historie a stojí za to ji znát, protože jinak je pevnost jen hromada kamení. S ní dává smysl, proč tak masivní stavba stojí na malém ostrově.
Jak vypadá návštěva
Pevnost má tvar nepravidelného čtyřúhelníku s baštami v rozích a s hradbami, po kterých se dá projít. Uvnitř je otevřené nádvoří, zbytky ubikací a cisterna. Není to muzeum s vitrínami, spíš prázdná stavba, kterou si projdete za 30 až 45 minut.
Nejlepší je výhled z hradeb na přístav a na moře. Ráno a v podvečer se tu dobře fotí, v poledne je nádvoří bez stínu a v létě rozpálené.
Bezbariérové to tu není. Do areálu se vchází přes nerovný terén, na hradby vede kamenné schodiště bez zábradlí a nádvoří je částečně písčité, takže s kočárkem se sem nevydávejte. Stín uvnitř prakticky není, vezměte si vodu a pokrývku hlavy.
Objekt prošel v posledních letech opravami a část hradeb může být uzavřená. Vstupné se vybírá v hotovosti u vchodu a bývá symbolické, v řádu jednotek dinárů, k tomu se někdy připlácí za fotoaparát. Otevírací dobu i cenu si ověřte na místě, u tuniských památek se mění častěji, než by člověk čekal.
Historie pevnosti v datech
| Období | Co se stalo |
|---|---|
| antika | na místě stojí římské opevnění, jehož kámen se později znovu použije |
| 13. století | stavbu zakládá aragonský admirál, ostrov je v té době předmětem sporu |
| 15. století | opevnění dokončují tuniští Hafsovci |
| 1557 | pevnost posiluje korzár Dragut, tedy Turgut Reis |
| 1560 | námořní bitva u Djerby, osmanské loďstvo drtí španělskou výpravu |
| do roku 1848 | u pevnosti stojí pyramida z lebek padlých, zvaná Borj el Rous |
Datace se u jednotlivých fází podle zdrojů mírně liší, protože stavba vznikala postupně a přestavovala se. Jisté je, že jádro je středověké a že dnešní podobu určilo 16. století, kdy se z Djerby stala základna korzárů.
Jak pevnost vypadá zblízka
Z dálky působí jako jednolitý blok, zblízka je vidět, že vznikala po etapách. Zdivo se v různých částech liší, v základech jsou znovu použité antické kvádry, výš už jde o mladší kámen a cihlu. Nároží zpevňují mohutné bašty, které měly odolat dělostřelbě, což byl v 16. století poměrně nový požadavek.
Uvnitř najdete otevřené nádvoří s cisternou, zbytky skladů a ubikací a schodiště na hradby. Právě obchůzka po hradbách je na návštěvě to nejlepší, protože z ní uvidíte přístav, střechy Houmt Souku a moře. Zábradlí je místy improvizované, takže s malými dětmi buďte opatrní.
Vedle pevnosti se v písku dochovaly zbytky staršího opevnění a kousek dál na pobřeží stojí památník připomínající rok 1560. Není nijak okázalý a dá se snadno minout.
Proč pevnost stojí právě tady
Odpověď je v mapě. Djerba leží uprostřed úžiny mezi Sicílií a africkým pobřežím, tedy přesně na trase, po které se ve Středomoří po staletí obchodovalo i loupilo. Kdo držel ostrov, mohl kontrolovat lodní provoz mezi západním a východním Středomořím.
Přístav v Houmt Souku byl navíc chráněný mělčinami, které velké válečné lodě nepřekonaly, ale místní plavidla ano. Pro korzáry to byla ideální kombinace, bezpečné kotviště a rychlý přístup na hlavní trasy. Právě proto se sem v 16. století stáhl Dragut a proto sem Španělé opakovaně posílali výpravy.
Dnes to na místě poznáte podle toho, kam pevnost hledí. Není postavená proti vnitrozemí, ale proti moři, a její nejsilnější stěny míří k severu, odkud se čekal útok.
Co je hned vedle
Pevnost je součástí okruhu po Houmt Souku, takže ji neplánujte samostatně. Pár minut pěšky je rybářský přístav, kde se ráno vykládají úlovky a odkud vyplouvají lodě na písečnou kosu Ras Rmel. Deset minut pěšky na jih začínají zastřešené souky a nedaleko od nich stojí Muzeum tradičního dědictví v někdejší zaviji, tedy komplexu kolem hrobky světce.
Když si chcete udělat celý den, spojte pevnost s dopolední procházkou souky, obědem v přístavu a odpoledním přesunem do Erriadhu.
Jak se sem dostat a co spojit
Pevnost stojí v Houmt Souku, takže se sem dostanete stejně jako do města. Z hotelové zóny u Sidi Mahrez je to asi 16 km a autem zhruba 20 minut, z letiště necelých 9 km. Zaparkujete u přístavu a dojdete pěšky.
Návštěvu spojte s procházkou souky a s Muzeem tradičního dědictví, obojí je pár minut pěšky. Kdo má celý den, může pokračovat do Erriadhu k synagoze El Ghriba nebo dál na jih do Guellaly.
