Na seznam UNESCO dostala Djerbu síť usedlostí, ne jedna památka

Zápis má číslo 1640 a je mu teprve pár let

Výbor pro světové dědictví schválil djerbský nominační spis 18. září 2023 na svém 45. zasedání v Rijádu. Lokalita je na seznamu vedená pod referenčním číslem 1640 a oficiálně se jmenuje Djerba: Testimony to a settlement pattern in an island territory, tedy svědectví o způsobu osídlení ostrovního území. Djerba se tím stala devátou tuniskou lokalitou na seznamu, po medinách v Tunisu a Sousse, Kairouanu, Kartágu, národním parku Ichkeul, punickém Kerkouane, amfiteátru v El Djemu a Dougze.

Důležitý je ale ten zdánlivě nudný detail, že jde o sériový zápis. To znamená, že zapsaná není jedna ohrazená lokalita s cedulí u vchodu, ale sedm oblastí ostrova a 24 jednotlivých památek, které jsou rozesety po celé Djerbě. Když tedy někde čtete, že „Djerba je památkou UNESCO", je to zkratka. Zapsaná je vybraná část ostrova a konkrétní jmenovaný soubor staveb.

Pro plánování dovolené z toho plyne jedna věc, kterou je lepší vědět dopředu. Neexistuje žádné místo, kam byste dojeli a řekli si „tak tohle je to UNESCO". Zápis je rozprostřený do krajiny a do vesnic a projít si ho znamená jezdit po ostrově.

Výbor ocenil způsob, jak se na ostrově bez vody dalo žít

Djerba prošla jediným kritériem, označovaným jako kritérium (v). To se vztahuje na lidská sídla a způsoby využívání krajiny, které jsou výjimečným příkladem určité kultury a jejího vyrovnávání se s prostředím. Žádné kritérium o nejkrásnější stavbě nebo nejstarší historii se tu neuplatnilo, a to je klíč k celému zápisu.

Co výbor ocenil, je systém rozptýleného osídlení, který se na ostrově vyvinul přibližně od 9. století a drží se zhruba do 18. století. Djerba je plochá, suchá a chybí jí povrchová voda. Obyvatelé proto nezaložili jedno velké město u studny, ale rozdělili ostrov, s výjimkou neobydleného pobřeží, do čtvrtí zvaných houma. Každá houma se skládala z jednotlivých usedlostí menzel s vlastní cisternou, zahradou, olivami a palmami. Takový celek byl hospodářsky skoro samostatný a s ostatními ho spojovala hustá síť cest, která vedla i k mešitám a k obchodním místům.

Zápis výslovně mluví také o tom, že tenhle prostorový řád vznikal v souběhu několika kultur a vyznání, které na ostrově žily vedle sebe. Podrobnosti o tom, jak ty stavby vypadají a proč mají slepé zdi, najdete v samostatném textu o djerbských mešitách a architektuře. Delší historický rámec je v článku o historii ostrova.

Sedm oblastí, a hotelová zóna mezi nimi není

Zapsané oblasti se dělí na dva typy. Dvě z nich jsou hustě zastavěné, totiž Hara Sghira, dnes se jí říká Erriadh, a stará část Houmt Souku. Zbytek jsou venkovské zóny se zahradami a sady, které se ve zdrojích uvádějí pod jmény Temlel, Khazroun, Sedghiane, Guecheine a Mejmej. Leží ve středu ostrova, kde se táhne úrodnější pás.

Tady je potřeba přiznat nejistotu, protože zdroje se v rozpadu rozcházejí. Oficiální stránka seznamu i tuniská média mluví o sedmi oblastech. Djerbská ochranářská organizace ASSIDJE ve svém popisu rozepisuje osm zón, přičemž osmou je neobydlený pobřežní úsek. Rozdíl je nejspíš v tom, co se počítá jako samostatná součást a co jako nárazníková část, ale doložené to není, a tak se tady drží oficiální číslo sedm a ten rozpor se uvádí.

Co je pro návštěvníka podstatnější, je co v zápisu není. Hotelový pás na východním pobřeží, tedy letoviska kolem Sidi Mahrez a Aghiru, do zapsaného území nepatří. Nepatří tam ani areál Djerba Explore, ani Djerbahood v Erriadhu, protože ten vznikl až v roce 2014 a je to umělecký projekt, ne historická zástavba. Že stojí ve zapsané vesnici, na věci nic nemění.

Dvaadvacet mešit, jedna synagoga a jeden kostel

Čtyřiadvacet zapsaných památek se rozpadá na tři nerovné části. Dvaadvacet jsou mešity, jedna je synagoga El Ghriba a jeden řecký pravoslavný kostel svatého Nikolaje. Tím se do zápisu dostala všechna tři vyznání, která na ostrově mají doloženou stopu.

Mešity na seznamu jsou Sidi Salem, Sidi Smain, Sidi Zekri, Moghzel, Sidi Yeti, Guellala, Imghar, Berdaoui, Sidi Jmour, Abou Messouer, Tajdit, Tlakine, Medrajen, Essalaouti, Fadhloun, Mthaniya, El Fguira, El Bessi, Cheikh, Louta, Welhi a Ben Biene. Mešita Tajdit patří k nejstarším, dokončená byla na konci 9. století, tedy přesně v době, kdy se podle zápisu začal formovat celý systém osídlení.

Stojí za upozornění, že mešit je na Djerbě přes tři sta. Dvaadvacítka na seznamu je tedy výběr, ne soupis. A dvě jména z toho výběru potěší jiné publikum, než jaké chodí po památkách. Imghar u Ajimu a Sidi Jmour na západním pobřeží jsou totiž místa, o kterých se vede spor, které z nich posloužilo jako „dům Obi-Wana". Víc o tom v textu o star-warsových lokacích na Djerbě.

Synagoga El Ghriba v Erriadhu je ze tří zapsaných neislámských staveb nejznámější a jediná, kam se běžně chodí. Mešita v Guellale je na seznamu také, takže když jedete za hrnčíři, máte zapsanou památku v místě.

Kostel svatého Nikolaje otevírá jediný den v týdnu

Řecký pravoslavný kostel svatého Nikolaje je nejméně navštěvovaná z celé čtyřiadvacítky a má to prostý důvod. Stojí v Houmt Souku nedaleko maríny a cedule na dveřích uvádí otevřeno jen ve čtvrtek od 10 do 13 hodin. Pokud vám čtvrtek do programu nepadne, uvidíte zavřené dveře.

Jeho historie je přitom pro Djerbu typická a málokdo ji zná. Postavili ho Řekové, kteří se na ostrov přistěhovali na konci 19. století a živili se lovem mořských hub a chobotnic. Založil ho Sakillaris Kandinys a nejbohatší období kostel zažil v prvních třiceti letech 20. století. Svatý Nikolaj je patronem námořníků a rybářů, což u takové komunity dávalo smysl. Řecká stopa na ostrově dnes prakticky zmizela, ale lov houb v oblasti pokračuje a hlavní loviště Banc des Grecs si jméno po těch rybářích nese dodnes. Souvislosti kolem místního rybolovu rozebírá článek o rybách a mořských plodech.

Pro návštěvníka se zápisem nezměnilo skoro nic

Buďme konkrétní, protože tohle je věc, kterou si lidé představují špatně. Po zápisu nevznikla žádná společná vstupenka, žádné návštěvnické centrum ani vyznačený okruh s tabulkami. Platíte pořád to, co se platilo předtím, a jedete podle vlastního plánu.

U státních muzeí a archeologických lokalit platí od 1. dubna 2026 nové sazby pro cizince podle společné vyhlášky ministerstev financí a kultury. Objekty jsou rozdělené do pěti kategorií a vstupné je 30, 20, 10, 8 a 5 TND. Od 1. ledna 2027 se dvě nejvyšší kategorie zvedají na 45 a 30 TND, tři nižší zůstávají. Tři nejnižší sazby vyhláška nezvedla, takže djerbská muzea by se zdražení zatím vyhnout měla, ale zařazení konkrétních objektů do kategorií doložené není, a proto to raději ověřte na místě. Jedna dobrá zpráva v té vyhlášce je, že focení pro vlastní použití je od 1. dubna 2026 ve vstupném a dřívější samostatný poplatek za fotoaparát odpadá.

U synagogy El Ghriba se vstupné neplatí, počítejte s drobným poplatkem a příspěvkem v hotovosti. Před vstupem do hlavního prostoru se zouvá obuv, muži mají mít pokrytou hlavu a čepičky jsou u vchodu k dispozici, ženám se u holých ramen nabídne šátek. Praktický důsledek je, že se vyplatí obuv, která se snadno zouvá, a lehký šátek v tašce.

U zapsaných mešit platí tuniské pravidlo, že nemuslim do modlitebny činné mešity nevstupuje. Není to vůči vám osobní a nedá se to obejít příspěvkem. Zvenku si stavbu prohlédnete bez problémů, u některých se dá projít dvorem a u mešity Fadhloun se v sezóně platí drobné vstupné, uvádělo se kolem 4 TND. Pokud chcete mimo pláž strávit půl dne u památek, kombinace a časy jsou rozebrané v článku o tom, co se dá na Djerbě vidět za den, a bez půjčeného auta se po rozptýlených lokalitách pohybuje těžko. Přehled muzeí včetně vstupného je v samostatném textu o djerbských muzeích.

Charfia je na seznamu UNESCO, ale za Kerkenny

Tohle je omyl, který se v českých textech o Djerbě opakuje, a stojí za vyjasnění. UNESCO má vedle světového dědictví i seznam nehmotného kulturního dědictví a na něm je od roku 2020 položka o rybolovu technikou charfia. Jenže ta položka se jmenuje Charfia fishing in the Kerkennah Islands a týká se Kerkennských ostrovů, ne Djerby. Stejná pevná past z palmových listů se používá i v mělčinách kolem Djerby, kde se pro ni uvádí název zroub, ale na seznamu Djerba v téhle věci není. Nepište tedy, že je djerbská charfia zapsaná.

K tomu dvě menší věci. Zápis z roku 2023 je kulturní, ne přírodní, takže o plážích, o moři ani o kvalitě vody neříká nic. A protože se to v souvislosti se zápisem často plete, připomínáme, že město jménem Djerba neexistuje, Djerba je jméno ostrova a hlavní město se jmenuje Houmt Souk.

Zápis je spíš seznam úkolů než ocenění

Za nominací stojí ASSIDJE, tedy Association pour la Sauvegarde de l'île de Djerba, djerbská ochranářská organizace založená v roce 1976. Kandidaturu koordinovala a v roce 2017 podepsala partnerskou smlouvu s tuniským Národním ústavem dědictví (INP). Technický podklad od tuniských odborníků původně obsahoval 31 lokalit a památek, do konečného zápisu se jich dostalo 24, takže výběr se v průběhu zužoval.

Sám nominační spis pojmenovává rizika a je v nich poznat, že zápis znamená závazek. Jde o zvládnutí stavební expanze, o proměny tradiční architektury a o udržení historického způsobu využívání krajiny. Tunisko se zavázalo k právním, vědeckým, technickým, správním a finančním opatřením. Konkrétní rozpočty v dostupných dokumentech nejsou.

Napsat to narovinu, ten hlavní problém je prostý. Hodnotou zápisu je rozptýlené osídlení, a přesně to je věc, kterou plošná výstavba nejrychleji smaže. Opuštěné menzely se rozpadají, jiné se přestavují z moderních materiálů a mezery mezi usedlostmi se zastavují. Zápis sám o sobě žádnou z těch věcí nezastaví, jen k ní přidává mezinárodní pozornost. Pro návštěvníka z toho plyne jediné doporučení, totiž jezdit i do vnitrozemí a ne jen na pláž, protože ta zapsaná krajina se dá vidět jen tam, kde opravdu je.

Odkud informace pocházejí

• Záznam lokality 1640 na stránkách Centra světového dědictví, whc.unesco.org, pro datum zápisu, oficiální název, kritérium a rozsah sedmi oblastí a 24 památek.
• Popis zápisu od organizace ASSIDJE, assidje.tn, pro jména venkovských zón, roli organizace a odchylný rozpad zón.
• Soupis zapsaných sakrálních staveb v tuniském Webdo, pro jmenný seznam dvaadvaceti mešit, synagogy a kostela.
• Záznam o rybolovu charfia na seznamu nehmotného dědictví, ich.unesco.org, pro vyjasnění, že se týká Kerkennských ostrovů.
• Tuniský tisk k vyhlášce o vstupném, La Presse, pro sazby platné od 1. dubna 2026 a od 1. ledna 2027.

Údaje o vstupném a otevíracích hodinách aktualizujeme před každou novou sezónou. Pokud narazíte na jinou cenu nebo jiné hodiny, dejte nám vědět.